Nazdárek.
Prázdniny jsou pomale za náma a mě nezbývá nic jiného, než vám o tom trochu povykládat (trošku se nudím u PC a nemám co dělat). Nebojte, nebudu sem psát o celejch prázdninách. Jen o části mých prázdnin z Oleksovic. Už tam jezdíme nějakej ten pátek a vždycky se nám tam moc líbí.
Takže, vyrazili jsme jako obvykle na kolách a byla to fakt fuška. Všichni máme značkový kola, takže se nám jelo nádherně ;) (ten můj horák za pár šlupek:D). Ujeli jsme asi 64 kiláků do Oleksovic (Knínice u Boskovic až Skalice nad Svitavou tj. 12km a Sokolnice - Telnice až Oleksovice tj. 52km).
Bylo nádherné počasí a tak se nám jelo do Skalice krásně. U obchodu ve Skalici jsme si odpočinuli a Mirek šel koupit nějakou dobrotu na cestu. Později jsme nalezli do vlaku a jeli jsme až do Sokolnice - Telnice. Zdárně jsme vystoupili a vymotali se z nádraží. Po pár kilometrech jsem cítil, jak mi zase upadává šlapátko! Říkáte si proč zase? Já vám to řeknu – minulej rok jsem měl stejné problémy, ale na úplně jiném kole. :D Kamil pro změnu píchnul kolo a tak jsme museli zastavit. Jak si tak utahuju šlapátko, tak na mě někdo začne mluvit... airport please? Pomale se zvedám a vykuleně čučím a říkám: I don´t speak english... Ona umí a ukázal jsem na Ivanu :D a ona ukázala na Mirka a tak se to vyřešilo. :D Mirek vytáhl mapu. :P Doufejme, že se pán dostal na letiště.
Po dlouhé cestě jsme dorazili do Oleksovic a pan Šmeral nám řekl, co budeme dělat. Práce bylo habakuk! Opravuje se tam už asi 3 roky kostel a ještě to není ono. V plánu bylo - úprava kostela, úklid, spoustu výletů a záletů. Málem bych zapomněl napsat, že první den večer jsme opékali párci (párky). Popovídali jsme si a zavzpomínali. Terénní úpravy kolem kostela jsme zvládli hned druhý den tj. v pátek. Na víkend přijela Petra (Mirkova žena) a ještě Barik s Vaškem (ti přijeli na kole! Petra lenoch autobusem).
V sobotu jsme se byli vykoupat v přehradě Horní Dunajovice. Voda byla teplá a mokrá až na dno. :P Večer jsme měli na faře obrovskou spářku (grilovačka). Pan Šmeral si pozval svoje tři známé kamarádky, aby nám udělaly maso na grilu. Bylo moc dobré a chutné. Okoštovali jsme víno a všichni byli spokojení. Ale já ne! Štípali mě z ohně oči, furt čmoud táhnul ke mně a byl jsme z toho očuzenej.:(
V neděli jsme šli na mši, hráli jsme a zpívali a odpoledne jsme jeli do Čejkovic na pohárek ;) a na prohlídku kostela a věže.
V pondělí jsme se vydali do 20 km vzdálené obce, která se jmenuje Velký Karlov. Podívat se na krokodýlí farmu. Kde je asi 230 krokodýlů. Podle pana Šmerala to bylo nic moc. Výlet byl ale krásný. Na zpáteční cestě jsme se vydali přes Lechovice, kde jsme se napapinkali. Po příjezdu na faru jsme unaveností lehnuli do postele a spali jsme, možná jsme se koukali na film nebo jsme hráli fotbal. Na večeři byly lívance. Mirek při tom zlomil panu Šmeralovi jeho jedinou pánvičku. Bál se mu to říct a tak vyčkával až do dalšího dne. Tušil, že pan Šmeral bude naprdlenej.
Probudil jsem se v úterý v jiné posteli? Ano, kluci mě totiž večer vyhnali z pokoje. Vůbec mi to nevadilo aspoň tam byl klid a nebyl tam smrádek. Celý den jsme se jen tak poflakovali a zpívali AČí že ste, husličky, DčiAe a ještě AmiDarmo sa ty trápíš Gmůj milý Csynečku.(ty akordy jsou tam proto, aby jste mohli chytnout notu i vy a natáhli si do domu naši atmosféru jakou jsme měli v Olekskách) Mimochodem krásný písničky. No a co se vlastně dělo s tou pánvičkou? Vyhodila se? NE! Moje levé ruce ju vopravily. Strávil jsem nad tím docela hodně času. Z velké nudy Mirek začal kopat výkop na betonovou skruž. Vytáhla se míchačka a už to jelo. Trocho vody, tře lopaty cementu a nějakej ten písek. Však to znáte, ne? Betonová skruž už je! Tak jsme večer opekli zas nějakej ten párci, poseděli jsme a šli jsme spát.(víc si z toho nepomatuju, byl jsem jaksi mimo dění<3) Spát se šlo proto, protože se ráno jelo dom. :D Jinak by jsme tam snad seděli až do teď.
Ráno vstanu, Iva si na sebe kydne trochu salátu. (už sem si na ňu zvykl, je to u ní normální)
Zas bude nadávat, že to nebylo ve středu ráno. Pokydala se asi třikrát a ještě k tomu pokydala aji mě. No a tak jsme ve středu vstali, nachystali si jídlo, udělali pití, uklidili jsme a pokecali jsme naposled s panem Šmeralem. Dal jsem si do kola novou podložku, aby mi nevypadávaly šlapátka a jeli jsme směr Nové Mlýny, Popice a další zapadákovy.
Jelo se nádherně, u Nových Mlýnů jsme dali neplánovanou sváču, protože Bára píchla dušu. Takže jí Mirek opravil kolo a frčelo se dál. Než přijel vlak, tak jsme si dali kokino. Zachvilku už jel vlak a tak jsme do něj nalezli. Po dlouhé cestě jsme dorazili do Skalice a každý už se těšil domů. Dorazili jsme do Kenic, udělali jsme dětem pápá a odjeli jsme domů.
A to je vlastně konec. Ještě bych chtěl poděkovat Mirkovi, že tohle pro nás dělá a že to je určitě strašně namáhavé na plánování, hlídání nás atd. Díky moc Mirku.
Mějte se a smějte se. ;)
Na červený potržený slova se koukni, je tam odkaz ;)
a kdyby jsi chtěl/a kouknout na fotky, tak není problém jsou totiž tady... čest mlaďoši ;)
Včera jsem něco našel na netu, tak vám to sem dávám. Poslechnite si něco.. ;)
Na stránce http://www.forefrontrecords.com/
Philmont
Abandon
Pořád se něco děje....
Nějak mně dochází inspirace na psaní nebo spíš není čas, omlouvám se za to, že je to tady tak prázdné. Možná je to také tím, že to tady v poslední době nikdo nečetl. Určitě jste zaregistrovali, že byly vánoce, Silvestr a spousta jiných akcí, které skončily dobře.
Silvestr 2009
Byl krásný mrazivý prosincový den, přesně 31.12. 2008 a my děcka z Kenické farnosti jsme se chystali na chatu do Drnovic oslavit Silvestr. Ráno jsme sbalili poslední věci a mohli jsme vyrazit. Asi kolem jedné jsme stepovali na autobusové zastávce a čekali, než pojede náš vyvolený autobus. A nakonec jsme se dočkali. Autobus přijel přesně. Nalezli jsme do autobusu, pozdravili se s Šebetovákama a mohli jet dál, ale co to? Jeden člen naší výpravy chyběl. Byl to Axíček! Tak jsme se ptali, co s ním je? No a Martin nám povyprávěl krásnou historku. Takže to bylo tak: Axik měl zase dobrou náladu a jak to v rodinách se samýma klukama bývá, tak se pošťuchoval se svým bratrem Pavlem. Pavel ho nakonec zamkl v pokoji. Jelikož potom nikdo nebyl doma a Axik nemohl vylézt, tak nestihl autobus. My jsme mu nejprve nechtěli věřit, ale když mu potom Martin volal tak jsme uvěřili. No a tak jsme jeli bez Axíčka. Mezi tím jsme dojeli do Boskovic. V Boskovicích jsme zjistili, že už jsou zavřené všechny obchody a my jsme v tom případě bez jídla. No tak ale co se dalo dělat měli jsme zásoby z domu a to nám nakonec zdárně stačilo. Šli jsme tedy čekat na autobus, který nás měl odvést do Drnovic. Toho jsme se naštěstí taky dočkali. Jeli jsme a jeli, až jsme tam dojeli. Vystoupili jsme, ale co ted´ nikdo to tam neznal. Někdo z nás zavelel , že se prý budeme řídit podle našich smyslů. No a kupodivu jsme se podle nich řídili dobře. Asi po půl hodince jsme došli k nádhernému srubu jménem Libušín. Jenom jsme museli počkat na jeho majitele, aby nám zapůjčil klíče a řekl co a jak. Opět jsme tam čekali asi další půl hodiny. A opět jsme se dočkali majitel přijel a dovezl nám plnou bečku pitné vody. Prý, abychom neumřeli žízní (netekla tam totiž pitná voda). Půjčil nám klíče a odjel, my jsme se ubytovali prohlédli si chatu zatopili, protože tam bylo 0 stupňů celsia. Potom tam přijeli Mirek s Peťou a se zamčeným Axičkem a dovezli nám také všechny naše batohy a zásoby z domova. Mohli jsme tedy začít dělat hostinu na večer. Namazali jsme veky, jednohubky, nakrájeli buchty, a taky výbornou pizzu. No a potom jsme už jen jedli a pili a zase jedli a zpívali a hráli na kytaru a hráli hry a prostě jsme se jenom tak flákali. O půlnoci jsme si připili a hurá na ohňostroj. Vašek nám taky udělal jeden soukromý a krásný ohňostroj. My si vylezli na balkon srubu a koukali.Byl tam krásný výhled. Potom jsme si už jen vyčistili zuby a hajdy do postele, abychom další den nezaspali na mši. Naštěstí ani jeden z nás nezaspal a my se mohli vydat na dlouhou cestu ke kostelu. Kostel se nám mooooc líbil. Užili jsme si novoroční mši a nakonec si zazpívali českou státní hymnu. Cestou z kostela jsme se sklouzli na zamrzlém rybníce a potom už jsme utíkali chystat oběd. Byly výborné kuřecí přírodní řízky s bramborami a za to všechno děkujeme naši kuchařince Petrušce. Po obědě jsme sklidili a vydali se na dlouho procházku do neznáma. Šli jsme lesem, polem, po silnici až jsme došli do vedlejší vesnice do Lysic. Naštěstí jsme také našli cestu zpět k naší chatě a tam jsme si dali výborný medovník od Barušky. Mňam. K večeru jsme si zahráli Člověče nezlob se, které nám trvalo asi 2 hodiny a byla to docela sranda, jsme už z toho potom i blbli. Také jsme si zkoušeli náš country tanec na farní ples. No dělali jsme tam spoustu věcí. Tento den jsme měli na večeři co dům(chata)dal(a) a potom jsme opět zpívali hráli a šli na kutě. Ráno nám odjeli Peťa s Mirkem (Mirek musel jet pracovat). A tak jsme to tam museli dávat do kupy sami. Nakonec jsme to zvládli na jedničku. A tak jsme mohli jet s čistým svědomím domů. Už se těšíme zase na další SILVESTR……………………..
3. Farní ples
Tento rok se u nás v Šebetově konal už 3. Farní ples. Měli jsme na starost zařídit předtančení. Už ho děláme druhým rokem, takže v tom máme nějakou praxi. Tento rok jsme si vybrali pohádkové bytosti a také jsme tancovali Country tance. Naše maminka trošku vyhrožovala, že na nás za pár let spadne celé pořádání plesu, tak ať se snažíme a makáme. Zařizovalo se úplně všechno až se nám z toho motala někdy i hlava. Pořád jsme byli v jednom kole, pondělí-zkouška, úterý-zkouška a tak to šlo celý týden. Myslíte si, že nám zbylo hodně sil na samotný ples? Zbylo. Těšil jsem se na něj, jako dítě na dudlík. Je to skvělá příležitost, jak dát všechny farníky dohromady. Byl to nejkrásnější ples roku, možná byl nejkrásnější také tím, že jsem byl letos jen na dvou. Ten První byl v Boskovicích a byl také farní ale vím, že nebyl tak dobrý jak ten náš, protože doma je nejlépe. Holky byly po dlouhé době zase oblečené, načesané, prostě nádherné a všechno klapalo. Měli jsme jen trochu trému z toho našeho předtančení ale nakonec to vše dobře dopadlo. Už se těším, jak jednoho krásného dne řeknu dětem, že jsem na plesu protancoval dvoje střevíce. Lidí přišlo docela dost, takže i vy můžete příští rok dorazit. Budeme rádi. Málo fotek tady.. :D
Bouračka
Ano i tohle téma mě tak zaujalo, abych vám o něm něco málo napsal. Je to jen pár dní, bylo to právě v sobotu po plese a my (kousek Knínickýho sborečku) jsme vyrazili na zkoušku do Knínického kostela. Ten den začal trošku víc padat sníh a ten zůstával na silnici a silničáři ho jaksi neodrhnuli. Kamarádka se pro nás stavila a frčeli, měli jsme menší skluz (jako obvykle naše akademická 15 minutovka :D) a tak jsme jeli po zasněžené silnici. Dorazili jsme na začátek Knínic, jeli Jsme asi 50 km/h a v zatáčce jsme dostali smyk. Kamarádka to bohužel nevytočila a tak jsme skončili v elektrickým sloupě. Vyletěli na nás dokonce i airbagy. Strašně rychle se to semlelo. Tak rychle z auta sem snad ještě nikdy nevylezl, jako v té chvilce. Nic vážného se nám nestalo. Martina si akorát zlomila nos, snad to bude v pohodě ;) Auto je na maděru ale o auto v té chvilce ani tak nešlo. Po dlouhé době se mi chtělo brečet... ale ustál jsem to..
Tyto dny mi daly spoustu nových zážitků a já jsem rád, že se o ně s vámi můžu podělit. Vím, že se nestávají jen věci dobré, stávají se i věci špatné ale ty dny, které jsou krásné, převyšují ty, které se nepovedly. :) Hlavní je to, že se máme pořád všichni stejně rádi, někteří se mají možná i víc rádi..... :D ČAU
mějte se.. chyby opravíme.. :D postupně..fotky z plesu a silvestr
Kostel jako znak dobra..
Už druhým rokem studuji obor Nábytkářství a letos nám přibyl v rozvrhu jeden předmět, který jsme měli na základní škole. Je to Občanská výchova. Před týdnem jsme měli právě jednu hodinu a paní učitelka vtrhla do třídy a nesla sebou papíry. Nám zas jenom proběhlo hlavou, co na nás zase chystá. Řekla nám ať na jeden napíšeme, co se děje dobrého ve společnosti a na druhý, co se děje špatného. Takže jsme na jeden papír napsali velké plus a na druhý velké mínus.
Já jsem byl ve skupině, která měla tvořit kladné stránky společnosti. Tak jsme nad tím zapřemýšleli a po chvilce se začali nořit docela dobré nápady, jako pomáhat starým lidem, nekrást, nelhát. Nakonec jsme měli ten svůj papír nějak vyzdobit. Vůbec nevím koho to napadlo ale prostě ti nevěřící lidi, tam z ničeho nic začali kreslit kostel. Sem si říkal tyjo co blbnou, oni a kostel? To snad nemá s nimi vůbec nic společného, ale asi má. Právě kostel je pro ně znak dobra a proto ho tam namalovali. ;) a to je dobře.. ;)