a tak trochu Džem..

Přepad (Aneb jak nás chytli..)

19. 8. 2008 21:06
Rubrika: Sboreček | Štítky: Džem

Přepad

  Aneb jak nás chytli...

Když jsme večer nastupovali do autobusu, tak jsme nečekali co nás všechno čeká. Dovolte mi tedy abych vám o tom trošku povyprávěl aby jste byli v obraze. Možná budu psát chvilkami blbosti ale z toho si nic nedělejte to je z toho, že jsem spal asi tři hodiny.

V autobuse v Knínicích jsme se spočítali, aby jsme věděli kolik nás je a dorazili na autobusové nádraží v Boskovicích. Tam jsme si stoupli na nástupiště číslo 4 a čekali na spoj 233. Čekáme a nic nejede, pak jsme na tabuli viděli odjezd za jednu minut ale nikde nebyl žádný autobus. Teda bylo jich tam dost ale nikde ten s 233. Potom jsme ho v dálce uviděli a rozutekli se k němu, jenže on už stačil nastartovat a už pomalu odjížděl v tom na něj Axíček hukl:,,stůj“. A on zastavil. Sice měl pan autobusák divný kecy ale já sem mu na rovinu řekl, že tam bylo psaný ze čtyřky a on jel snad ze sedmičky.

Dojeli jsme do Ludíkova a rozhodli se jít za Axíčkem, asi to byla osudová chyba, protože jsme si zašli asi 1,5 km. Nakonec jsme došli k cíly asi v devět hodin. Zjistili jsme, že skautíci budou hrát noční hru. Rozdělali jsme si karimatky u krmelce a vyčkávali. Mezitím jsme si povídali o všem možným. (o minulosti, budoucnosti, učitelkách, Boha, přepadu a tak) Znáte to, když se kamarádi sejdou. Axíček s Dankem zaujali místo v krmelci. Já, Dušan, Monika a Jáchym pod krmelcem a Lada s Ivou chrněli nad odloučeném stanovišti. Ještě k tomu jsme vypili nějakou močopudnou šťávu a tak jsme chodili pořád na WC. Jáchym brzo usnul a začal nám chrápat do ušisek. Pomalu se blížilo ke dvanácté a tak jsme je šli zbudit. Axik řekl, že ještě chvilku počkáme. Čekali jsme asi do půl jedné a rozhodli se jít. (Konečně nějaká akce) Si to tak štramádujem lesem, blížíme se k táboru a najednou z dálky baterka. Někdo zašeptal:,, bacha baterka“. A tak jsme si všichni lehli do jehličí. Světlo baterky pomalu ustálo a na obzoru se objevila další baterka. Z toho jsme usoudili, že asi hrají tu noční hru a tak jsme ještě chviličku poleželi. Přehled o čase jsem fakt neměl. Přiblížili jsme se blíž a z toho tábora se na nás někdo vyřítil s baterkama. Dali jsme se na útěk lesem přes takoví zákopy. Zalezli jsme do jednoho a vyčkávali co se bude dít. Baterka se pomalu vracela k jídelně kde měli hlídku. Museli jsme zvolit plán B a to je ten který jsme neměli. Pomalu jsme lesem začali obcházet tábořiště až ke studni, kde by nás nemuseli vidět. Viděli jsme vyšlapanou pěšinku, tak jsme šli po ní. Řekli jsme si, že už nemá cenu to nějak zdržovat a tak jsme se všichni na daný signál rozutekli do tábořiště. Jáchym k tomu ještě volal:,,Budíííííček!!“. A hlídka volala:,, Poplááách!!“. Běžím lesem a najednou za mnou nějaký hlas:,, Teď se ukáže jakou máš fyzičku.“ V tom jsme zabočil do leva směr kuchyň a odčóroval jsem jim tam ešus. Nasadil jsem pomalé chůzové tempo a on si mě nikdo nevšímal, až po chvilce se ze mnou zase někdo rozběhl a já si málem zlomil nohu o lávku, která vedla přes potok. Opřel sem se o strom a nikdo nikde. Z hluboka dýchám a koukám co se děje v táboře. Mezi tím uvěznili všechny mé kamarády a já na ně koukal jak se trápí u stožáru. Tak sem si řekl, že dokončím aspoň plán A a odčóruju jim hadici, kterou používají na pitnou vodu. Vyrval jsem jí z čerpadla a začal jsem jí motat. Z tábora se ozývaly strašlivé zvuky:,,nechte mě“, ,,au“, ,,To jsi ty Axiku?“. Nechtěl jsem v tom kamarády nechat a tak jsem si vymyslel vlastní plán B. Spočívalo to v tom, že když pustí mé kamarády dám jim nazpátky jejich hadici a ešus. To se ale zvrtlo jakmile jsem stoupil do tábora vrhlo se po mě asi pět lidí a křičeli:,, Sejmite ho!“

V tom už jsem ležel na zemi a tahali ze mě hadici a ešus. Za trest si na mě sedla Kristýna a držela mě. Po sléze mě svázali a přihodili k naší Knínické bandě. Museli jsme přistoupit na jejich plán, nechat si od nich polít hlavu studenou vodou aby nás rozvázali. Co jiného nám zbývalo než na něj přistoupit. Páč pocit ležet v blátě polonahý na louce asi ve tři hoďky ráno se zavázanýma nohama a rukama není moc příjemný! Takže nám polili naše hlavičky odvázali nás a navrhli příměří. My jsme se jim za to vyfotili na památku a přespali u nich ve srubu, kde bylo příjemně. Obzvlášť když tam snídáte asi ve čtyři ráno. Po dlouhých třech a půl hodinách jsme se probudili, protože byl budíííííííček. Chvilku jsme ještě pokecali s Martinou a o půl deváte jsme vyrazili na autobus. :)

Konec filma!

 

Zobrazeno 1107×

Komentáře

Danek

Asi nějak tak:D:D:D

Danek

Asi nějak tak:D:D:D

Zobrazit 6 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková