Farní TÁBOReček

Náš farní Táboreček

Vymyslet, nabalit, vybalit a uspořádat farní tábor, to byl náš úkol.

 

Z Neděle na Pondělí jsem nemohl dospat, protože jsem se těšil na farní tábor. Vyjel jsem totiž jako vedoucí, který hlídá dětičky a hned první den jsem zjistil, že to nebude žádný med. Hned brzo ráno jsem se s Ivou, Ladou a Tomášem vydali na dalekou cestu do země ne země, za sedmero řekami a asi pěti kilometry se rozléhala obec, která nesla jméno Bačov.

(je to takový zapadákov u Boskovic ;)) A tam to všechno začalo ....

 

Pondělí

Dorazili jsme do Kulturního domu, protože se v obci nenachází fara ani jiné podobné zařízení. Za chvíli po nás dorazili i děti, kteří byly plní energie a tak jsme si na úvod zahráli hru, kterou jsem ze začátku vůbec nechápal :D je to asi tím, že už jsem trošku větší a hledal jsem na té hře něco složitého. Byla to hra typu, já jsem Martin a dávám ti můj modrý papírek se sluníčkem..... :D

Později jsme poobědvali a dali si polední siestu. Mezi tím jsme vymysleli další věci na odpoledne. Odpoledne jsme špuntům přečetli pohádku. Tato pohádka končila tím, že jsem na scénu přišel já, postavil jsem si svoje velké tepee a rozrostl se o šest indiánu (dětí),  stejně to pokračovalo u Moniky a Ivany. Namalovali jsme si svoje veliká tepee, zahráli ještě nějakou hru a šupitali do postýlek, při povídání pohádky.

 

 

 

Ještě jsme zakopali totem a zastrčili do něj zprávu na další den ale nebyla to obyčejná zpráva, byla totiž zakódovaná obrázkovým písmem.

 

Úterý

Vstali jsme docela brzo asi o půl sedmé, protože nás děti nenechaly déle vyspinkat. Vyrazili jsme na rozcvičku pod vedením Džema a potom jsme posnídali, už ani nevím co. Hned poté jsme vyrazili hrát naší hru, která spočívala v učení apoštolů a zdravovědy. Také jsme je naučili nějaké základní uzly. Po obědě jsme u dětí rozvíjeli sílu a moudrost. Ivana vymyslela  hru riskuj ;) a já sem k tomu přidal hru přetahováním lanem a hod gumákem do dálky.

Ještě k tomu jsme přidali myslím sáčkovanou, to je taková hra s naplněnými sáčky (hází se to po sobě). Došli jsme do kulturáku, umyli jsme si nožičky, najedli se a šli do postýlek.

 

 

 Středa

Ráno jsme zase nečekaně vstali. Bylo asi kolem sedmé, nasnídali jsme se udělali rozcvičku a pokračovali jsme v dalších hrách. Hledání lístečků, skákání v pytlích. To nám zabralo celé dopoledne. Na oběd nám kuchařky, kterým nesmím zapomenout poděkovat za dobré jídlo uvařily Langoše. Mňam. Monika si pro děti připravila rozsáhlou hru na smysly. Hmat, čich, sluch, zrak a tak. Musím vám popsat jeden z  postřehů na mém stanovišti.

Džem: „Takže, teď ti dávám k nosu první z naších ukázek. Co to je?“ Šimon: „ No myslím si, že je to cibule“ Džem: „Ne néé to cibule není ale dám ti ještě jednu šanci“ Šimon: „No tak to je bazalka, jestli to není bazalka tak vážně nevím“ Džem: „Byl to česnek, bazalko“.
Tuhle hru jsme hráli až do večera a potom jsme si šli umýt nožičky a spát. Protože ráno k nám měl dorazit jiný indiánský kmen na návštěvu.

Vojtovo čištění chrupu.

 
Čtvrtek

Stávali jsme asi v šest, někteří až v půl sedmé, že Mirku. Oblékli jsme se do indiánského oblečení a vyrazili na přepad druhého indiánského kmene. Trošku jsme je polekali a vyrazili nazpátek do našeho tepee kulturního domu. Občerstvili jsme je, pustili na záchod a vyrazili hrát hry, které zjistili, že Bohuňovští indiáni byli o trošku slabší než ti Bačovští a tak se za odměnu vydali hledat bizona. Bizona jsme s Mirkem dobře schovali a tak ho děti nemohly dlouho najít. Nakonec se jim to ale podařilo a koukli se do něho a zjistili, že je tvořen výhradně jen z párků a melounu. Párky jsme využili na oběd a meloun ke svačině. Udělali jsme si jedno hubky, takže jsme vlastně celé odpoledne jenom jedli. Nakonec jsme rozdali ceny, uklidili jsme a řekli si: „Příští rok znovu“.

 

 

Zblitek fotek najdete na profilu MirekH

Zpytlíkoval to zase Džem

Zdarec