Barevný víkend

Ahoj, tady je Džem po Barevným víkendu.....jak se všichni máte?
Já jsem tak trošku smutný, ale i hodně veselý. Takže od každého něco:D.

Veselý z toho, že jsem zase poznal horu super lidí a smutný z toho, že to tak brzo skončilo a já je nemohl poznat víc. Tak se zas někdy domluvíme, ne?

Jak to vlastně všechno bylo?

Nalezl jsem do vlaku s ostatními lidmi od nás. Účast jako obvykle byla veliká, takže nás dohromady jelo asi pět! Lasička byla velice pěkně oblečená do krásně bílého! (kdyby jste neviděli co to je, tak je to ta malinká věc co pořád leze za námi) Po dlouhé cestě jsme dojeli do Osové Bítýšky, v očekávání co se vlastně bude dít. A dělo se hned, když jsme zaklepali na dveře!

Otevřela nám Kačka, moje kamarádka ze Signálů, tak jsme slušně pozdravili: ,, Dobrý den´´. Ubytovali jsme se a šli na mši. Ta už sice pomalu končila, ale my tam stejnak vlezli.

Potom jsme se seznámili na zahradě - formou nějakých her:D (stejnak sem si z těch her nikoho nezapamatoval!)

Potom jsme měli nějaký čas volna, a tak jsme vyrazili ven na „Geokešink“ (nevím jak se to píše:D) …po chvilce jsme to vzdali, protože to holkám vůbec nešlo (což není pravda, říká Kačka)! Vrátili jsme se na Mamre a šli do čajovny na čajík, bábovku, kterou dostala Kačka od Dungy, pár dalších dobrot a potom šup do hajan.

Budíček byl brzo ráno, protože se šlo na mši a potom batikovat! A tak nás napadl nápad, že Lasičce nabatikujeme její nový bílý obleček. Mezi batikováním jsme smažili v herně kalčo a pinec, nebo jsme si jenom tak povídali a dělali blbosti. Zkoušel jsem si Lasičku namalovat na triko a docela se to i povedlo, ale povedené to bylo jen do té doby než jsem to ponořil do vody! To byly pro mě muka:o( …celé se to rozpilo! Ale i tak to ujde - však v

originalitě se meze nekladou. Holky z DCM nás učily nové způsoby batikování a všem to moc šlo. Po obědě jsme pomáhali s nějakou prací na zahradě.

Třeba úplné rozebrání střechy a také házení sena na seník.Později začalo pršet a vše, co už bylo nabatikované, zmoklo. Jednu věc bych sem chtěl zdokumentovat! Magdě bylo líto naší práce venku. Aby vše nezmoklo, vydala se v rozstříhlém pytli na odpadky a se sáčkem na hlavě pro naše výtvory:D (docela grandiózní). Nějak jsme se dobelhali k večeru a šli na modlitbu do kaple...Potom se každý rozešel tam, kam chtěl. Někdo do čajovny, někdo ven (třeba já) a zbytek šel na Domeček nebo spát. Až jsme se vrátili, tak jsme viděli Báru plakat. Ani jsme nevěděli, z jakého důvodu plače, tak jsme se rozhodli, že ji trošku obveselíme (chtěl jsem si tím vyzkoušet můj příspěvek o trápení). Bára po chvilce přestala plakat a začala se smát. Ven jsme ale vyšli až moc pozdě, takže jsme toho z ní moc nedostali - byla večerka - se šlo spát.

Ráno jsem se zbudil jako pomlácenej lopatou po zádech. Ani jsem se nemohl pořádně zvednout, ale žil jsem - to bylo hlavní. Šli jsme na raní chvály a na modlitbu, potom do kostela a pak zase batikovat. Vytáhli jsme sporák, zapnuli vodu a vařilo se. Někteří kluci mezi tím chystali oběd. Během dopoledne začali někteří lidé odjíždět, tak jsme se s nimi loučili. Později se uklízelo a dobatikovávaly se nějaké věci. Na oběd bylo speciální kuře, které dělali kluci (a rýže, kterou pomáhala vařit Kačka - pořád na ni zapomínám), takže to bylo úplně mlask! Oběd nás tak zmohl, že jsme spolu s Laduš sebou mrskli na houpačku. Jak se přiblížila jedna hodina, tak jsme se začali loučit i my! A tak jsme odešli na vlak a jelo se domů - směr Brno. Cestou jsme ještě spočítali kolik vlastně tunelů je mezi Brnem a Skalicí. A v Knínicích jsem se rozešli....

Tak čauvec zase někdy =) Napsal to Džem a škrabopis opravila Kačka!!