Kenická banda šla..

Po stopách Pavla ..

Byla jednou jedna sobota zrovna to 17.5.2008 a Kenická banda se rozhodla, že pojede na putování „Po stopách Pavla“. Ráno v 7:24 jsme nasedli do autobusu a jeli směrem na Šebetov, kde jsme nabrali ještě Šebeťáky. Potom hurá do Letovic.V autobuse nás kluci krmili zábavnýma historkami a tak nám cesta utíkala velice rychle. Ani jsme se nenadály a už jsme byli v Letovicích. Jelikož jsme měli ještě hromadu času tak kluky (Pavla a Martina) napadlo, že by jsme mohli vystoupit už u železnice a že nás oni provedou po Letovicích a tak jsme souhlasili. Nejprve jsme se podívali na Pavlovu minulou, Martinovu přítomnou a nejspíš Dušanovu budoucí stavebnickou školu. Potom jsme šli parčíkem k zámku, a potom tradááá ke kostelu. Kupodivu jsme tam byli 1. A najednou někoho napadlo, že by jsme mohli vdát Lasičku za jejího dlouholetého přítele Punťu. Lasičce jsme natrhali kytičku fialového šeříku a svatba mohla začít. I svědky měli. Svatba se povedla dali si pusu a mohli vyjít, kde jsme na ně házeli kytičky šeříku. Potom se tam najednou začali objevovat i další členové tohoto putováni. Nejprve Boskováci s panem děkanem Šudomem a kaplanem Blažejem. Potom děcka z Kunštátu s otcem Kavkem a nakonec i pár Letovičáků s jáhnem Bohuslavem. A tak mohlo putování začít. Páni faráři si nás pozvali do kostela a tam nám vysvětlili pár organizačních věcí. Potom jsme se pomodlili a rozdělili do skupinek. Skupinky se od sebe odlišovali barevnými kšiltovkami. Kšiltovky byly modré, červené a zelené. Naše Kenická banda dala přednost modré. Trhli se akorát Mravenec a Neo, kteří šli za zeleným družstvem. Než jsme vyšli na naši dlouhou cestu, tak jsme si ty kšiltovky ještě podepsali a nakreslily na ně stopičky. Konečně jsme mohli vyjít. Nejprve nás vedl jáhen Bohuslav. Asi po 3 km jsme se zastavili a měli 1. úkol, kde jsme měli vyplnit občanský průkaz Pavla za pomoci Bible. Bylo tam jméno, jak byl přezdívaný, rok narození, náboženství do r.35 a od r.35, země původu, atd. Úspěšně jsme ji vyplnili a odevzdali, sice jsme něměli všechno, tak alespoň něco. A tak jsme šli dál a dál a dál a došli jsme do dědinky, která se jmenovala Lazinov a tam nám jáhen Bohuslav přečetl další příběh ze života Pavla. A mohli jsme jít dál. Došli jsme do Křetína, kde jsme měli připravené pití a lízátkaVšichni jsme si také snědli naše svačiny, jakožto oběd a odpočinuly si. Když jsme se najedli tak jsme vyrazili zase dál. Jako další úkol jsme si přečetli něco o Pavlovi a museli jsme jednomu z naší skupinky zavázat oči a odvést ho k dalšímu úkolu. Z naší skupiny to odnesl Tomeš a tak jsme ho vedli a vedli jsme ho velice svědomitě, nezakopl a ani nešlápl do kaluže. Když jsme teda došli k dalšímu úkolu tak jsme Tomeše osvobodili V dalším úkolu jsme měli udělat lodičku pro Pavla (Pavel byl 20 koruna).Lodičku, která bude plavat a nepotopí se a z které Pavel nevypadne. Pavel měl plavat po potoce, který tím lesem tekl a trasu mu připravil otec Kavka. Červeným se to povedlo na poprvé, nám asi tak na potřetí a zeleným až na popáté. Ale zvládli jsme to všichni, to je hlavní. A tak jsme mohli jít dál. Tuto trasu jsme šli do příšerně dlouhého kopce ale nakonec jsme to všichni zvládli a došli jsme do Ústupu. Tam byl připraven další úkol, tentokrát jsme měli vybrat z našeho družstva 4 lidi 2 holky to byla Monika a Lucka. A 2 kluky a to byli Dušan a Tomeš. Měli jsme 2 desky na kterých byly připevněny provazy a na těch deskách jsme se měli přemístit z bodu A do bodu B. Nějak se nám to povedlo, ale 1. jsme nebyli. A tak jsme šli dál. Šli jsme po silnici a došli jsme k takové mini dřevěné rozhledně. Hnedka jsme tam lezli. Bylo nás tam asi 18 a pak jsme zjistili, že na té jedné ploše můžou být jen 4 lidi. No naštěstí jsme nespadlyTam jsme také plnili další úkol osmisměrku ve které vyšlo: „majetek moc a sláva“.Tuto osmisměrku, jsme úspěšně vyplnili a tak jsme se mohli vydat na další cestu. Když jsme došli do Veselice tak jsme si přečetli další příběh a na motivy tohoto příběhu, jsme museli udělat dvojice a faráři nám svázali nohy. Takto jsme museli dojít k farářům a zazpívat jim písničky, po tomto úmorném úkolu nás teda osvobodili. A tak jsme šli naštěstí už po jednotlivcích tentokrát jsme šli dlouho lesem. A pak nakonec byl velikej kopec ale naštěstí dolů. Tak jsme ho nějak zdolali:-D a došli jsme do vesnice Dolní Lhota tam jsme měli poslední úkol. Dostali jsme pozpátku napsaný text a měli jsme z něj vypsat větu na jednu otázku (kterou si už ale nepamatuju). Tento úkol jsme taky zvládli na jedničku. Tady na tomto místě jsme potkali další část našeho Kenickýho sborečku, která se od nás trhla a jela na kole byla to Barča s Vaškem. Tak jsme se s nimi přivítali a teďka jsme už měli ujít jen 2,7 km do Starého Svojanova. Naštěstí jsme i tento kousek úspěšně zvládli. A tak jsme stáli před kostelem ve Starém Svojanově a čekali až se faráři nachystají a může začít mše. Po deseti minutách jsme se dočkali a mše začala. Byla to velice zvláštní mše, protože se tam nezpívalo ale jenom povídalo. A tak jsme se nějak dopovídali až ke konci. A mohlo se jet domů. Nasedli jsme do autobusu. A tradá domů. V autobuse jsme zpívali a povídali a tak cesta rychle utekla. Nakonec jsme dojeli až do Letovic, kde jsme vystoupili. A odtam nás odvezl pan farář jednu část a Ondra Kindermann druhou část naší bandy. Všichni máme na tento puťák ty nejhezčí vzpomínky. A těšíme se na další sice nás bolely nohy, ale to se dalo taky přežít. Turistice zdar:-D

PS: Dohromady jsme ušli 18,7km = 18 700m = 187 000dm = 1 870 000cm = 18 700 000 mm.

Tak a tohle pro vás napsal Mončičáček... to je tak, když jí chytne fantaz...... Zdarec..... Džem