září 2008

  ....zase Oleksovice....

Ráno 21. září se vydal sboreček na další cestu do Oleksovic. Za účelem zpěvu. Jeli jsme dvěma auty, jedno řídil Mirek a druhé Petra. No zajímavá cesta jednou jsme zabloudili ale jinak dobrý. Když jsme dojeli, tak nás pan Šméral přivítal. No a potom jsme si šli nacvičit kupu písniček na mši. Zpívali jsme ještě s druhou scholou z Oleksovic. Po mši jsme se šli naobědvat - měli jsme bramborový salát s pečeným masem. Popovídali jsme si s panem Šméralem, šli nachystat stoly s cukrovím a pak zase pilně cvičit. Po zkoušce jsme jeli k nově opravené kapličce, tam nám začala mše a navíc k tomu i pršet. Po skončení mše jsme se všichni na památku ještě vyfotili u kapličky, nasedali do aut a odjeli k nově opravenému kříži.Tam bylo posvěcení a jelo se na faru kde bylo pohoštění. Sbalili jsme si svých pět švestek a jeli zase domů. Odvezli jsme si obrázek, kytičku, ale hlavně mnoho zážitků s generálním vikářem Mons. Mgr. Jiřím Mikuláškem. Pozval nás, aby jsme se přijeli podívat k němu, tak uvidíme.

Luciánek

My brother... Aneb, jak se stal dobrým příkladem pro mě...

Bylo úterý 23. září a já měl jet do tanečních,  konečně jsem se pořádně těšil. Brácha měl jet se mnou, protože potřeboval něco zařídit. Tak sem se vydal na autobus a brácha měl jako obvykle čas, že prý to stihne. Ještě něco sepisoval na PC.  Přišel jsem na zastávku a koukal co se to tam děje.

 Čtyři mladý holky tam přivedly nezletilého kluka, který byl úplně  opitý. Tak si říkám je to v tomhle světě normální? Nechápu to, a přemýšlím co budu dělat. Za chvilku se vynořil brácha. To víte, má těch kurzů a teď ještě k tomu Vůdcovské zkoušky. Tak zavelel pokropte ho aspoň studenou vodou. Holky ale nereagovali a nasoukaly ho s námi do autobusu. V domnění, že si sám v Boskovicích přestoupí, jel totiž do Blanska. Řidič z toho nebyl moc nadšený. Zavřel dveře a jel dál. Kluk se mu tam za chvilku pozvracel. Tak řidič zastavil a vypral ho z autobusu na zastávku.  Brácha řekl polohlasem:“To může být otrava.“ Řidiči to bylo očividně jedno co s tím klukem bude, a tak se navrátil do autobusu a chtěl zavírat dveře. Když brácha řekl:“Já mu zavolám záchranku!“ Tak sem byl strašně rád, že mu někdo pomůže. Viděl jsem, že to brácha zvládne a tak jsem upaloval dál směr Boskovice.

Pak mě přepadla taková deprese, co asi brácha  dělá a vzpomněl jsem si jak mě brácha jednou zachránil život. Byl jsem na něj totiž hodně naštvaný a trošku jsme se mlátili. No jenom jsem ve vzteku proletěl dveřmi. Nic vážného. Brácha byl ten co stál u mě jako první a držel mi moji rozřízlou tepnu. Je to fakt borec i když ho mám někdy plný zuby. Děkuju za tebe ve svých modlitbách a až to budeš číst brácho, tak vzpomeň na to aby tě něco jednoho krásného dne nesežralo. :D

Džem

Moje první taneční...

Tak jak už se zmiňovala Kikina, tak i já se trošku podělím o svůj první pocit z tanečních.  Abych řekl pravdu moc jsem se předem neklepal. Byl jsem s tím nějak tak smířený, že tam musím, a že s tím nic nenadělám. Za to moje partnerka Iva byla asi trošku vyvedená z míry. Nevěděla co si obléci. Já jsem v tom měl jasno, navlíknu na sebe kvádro a jdu. No jo jenomže když jsem si asi 10 minut před odjezdem oblékl sako, tak sem zjistil, že mi je trošku menší. Jen o 10 cm. To mě trochu vyvedlo z kůže. Oblékl jsem si jiný a upaloval na autobus.

Dorazili jsme zdárně do Sokolovny a tam byl plný sál kluků v kvádru. Sem si řekl, tý jo to snad ani není možný, kde se to zde mohlo vzít? Tolik lidí a tak slušně oblečený. Mě v tu chvilku napadlo, kdyby ti lidi byli tak hodní a slušní, jak v těch kvádrech vypadají, tak by tu bylo útulně. Po chvilce sem našel svého kamaráda Toba, o kterém jsem vůbec nevěděl, že tam jde, tak sem byl rád, že tam aspoň někoho trochu znám. Teda až na Ivu, kterou znám už od dětství. Drželi nás tam docela dlouho asi 3 hodiny ale dalo se. Za tu chvilku nás trošku naučili nějaký tance ale název sem zapomněl. Ivana se nemohla chvilkami udržet na podpatkách a trochu jsem si šlapali po nožkách. To se časem dopiluje. Taky jsme pletli kroky ale na to, že jsme to tancovali poprvé to byl dobrý výkon. Takže vřele doporučuji zajít do tanečních, je tam kupa srandy, nějaký kamarád se tam také najde a hlavně vás to trochu naučí společenskému chování. :D

Oleksovice

(ó lek sovice)

Bylo zrovna pondělí 25.8.2008 a děcka z Knínické a Cetkovské farnosti se vydali na dlouho očekávaný cyklovýlet do Oleksovic. Vyjeli jsme od 7:40 – to vyjeli Cetkováci a Kníničáci vyjeli v 8:10. Do Skalice jsme dojeli téměř všichni v pořádku, teda až na Martina tomu se před Vážanama urvalo šlapátko, a tak pro něj musela přijet záchranná četa v našem případě jeho táta s bratrem Níjem. Naštěstí dojeli včas na nádraží a Džem vlak stihl.

Ještě než vlak přijel tak jsme se rozdělili do skupinek po čtveřicích a rozmístili se podél vlaku. Nastoupili jsme a potom uháněli do Brna a z Brna do Vranovic. Ve Vranovcích jsme vystoupili a konečně jeli na koleJjeli jsme dlouho předlouho, přes pole, louky, vesnice, města, polňačkou, silnicí,  kolem rybníků, nádrží, lesem, snad úplně všude. Dojeli, jsme asi 5km před Oleksovice, ale tam jsme se zdrželi asi půl hodiny, protože Dušanovi, praskla duše. No, i to se stává. Dušan se ale potom ulil a až do Oleksovic se vezl. Přijel pro něj totiž pan Haupt s panem Šméralem. Po této dlouhodobé přestávce jsme se vydali dál. Z Čejkovic, jsme jeli po Polňačce, pak přes státní a hurá do Oleksovic. V Oleksovicích jsme se přivítali ještě jednou s panem Šméralem, paní Šméralovou, Arnoštem, Bertíkem, ale také s návštěvou, která nám přivezla batohy.

Byli to Hauptovi, Jedličkovi a Muchovi i s klukama. Potom jsme znavení usedli, někteří z nás nachystaly svačinu, odpočívali, povídali si. Takto lenošit jsme vydrželi až do večera. To jsme vzali kytaru, párky a opékače a šli na dvůr opékat. Přidali se k nám i pan a paní Šméralovi, a tak jsme společně zpívali, jedli a prožili krásný večer. Večer jsme se pomodlili večerní chvály a šli do hajan. Další den jsme vstali a hned šli kopat díru pro potrubí na dešťovou vodu. Většinu vykopal bagr, který si pan Smétal objednal, ale zbytek jsme museli dodělat my. A tak jsme se chopili lopat a kopali a kopali. Jak jsme tak kopali tak jsme nalézali různé poklady např. dva sklepy. Holky, také chystali oběd, tentokrát to byla zeleninová polévka a rizoto. A tak v poledně kluci dostali propustku a šli se naobědvat. V kopání jsme pokračovali i po obědě téměř až do večera. někteří z nás neměli co dělat, a tak se šli trochu odreagovat na hřiště. Hráli fotbal, vozili se na kolotoči, házeli si, a dělali výmyky a kotrmelce na hrazdě. ;)

Všichni jsme se tam vyblbli a pak jsme se šli koukat na film, na Letopisy z Narnie, na první díl. Potom jsme se navečeřeli a šli do hajan. Ráno jsme vstali, pomodlili se ranní chvály nasnídali a šli zase pracovat. Pracovali jsme celý dopoledne. Tentokrát Mirek s panem Václavem našli lebku koně. A tak jsme přemýšleli, kdo ho tam asi mohl zakopat a proč a vyšli nám velice zajímavý příběhy. Naobědvali jsme se a na odpoledne nám pan Šméral slíbil, že pojedeme do Lechovic do vinného sklepa a tak jsme vyrazili.

 V Lechovicích si někteří koupili vínečko, dali jsme si Kofolu a jeli kolem kostela nazpět. Večer jsme prožili s panem Šméralem krásnou adoraci. Na kterou budeme dlouho vzpomínat jak my i pan Šméral. Před spaním jsme se ještě koukali na film o páteru Piovi. A u toho někteří usínali. Ráno jsme opět pracovali a odpoledne jsme jeli do Horních Dunajovic na přehradu. Tam jsme se všichni po dlouhé cestě ochladili, zaplavili jsme si, zařádili jsme si a mohli jet zase nazpět. Večer jsme měli s panem Šméralem domluvenou soukromou mši, která se velice vydařila. A najednou byl večer. Na večeři jsme si opekli párek a poté jsme seděli a povídali o všem možném. Poté jsme všichni zalehli a spali a spali. Ráno jsme nachystali svačiny, uklidili a jeli směrem k domovům. Jeli jsme tou stejnou cestou, ale tentokrát jsme nastupovali v Popovicích. Pak jsme jeli a jeli až jsme dojeli do Knínic. Akorát Jáchym přeletěl přes řídítka. Nikomu se naštěstí nic vážného nestalo. A tak můžem říct.. Za rok zase ;)