Trápení...

Není to strach, bolest (tedy pokud není duševní) ani nic podobného.

Trápím se já, trápíš se ty, trápí se moji kamarádi, moji bráchové prostě všichni..Tak jsem se rozhodl napsat něco na toto téma. Aby ti co se trápí, se přestali trápit, a ti co se netrápí, tak aby se nezačali trápit...Holky se trápí většinou kvůli klukům, kluci zase kvůli holkám, rodiče kvůli dětem a taky kvůli svým rodičům. Nebo se trápí úplně něčím jiným.

Rozdělíte-li se s někým o svou radost, zdvojnásobí se, rozdělíte-li se o smutek, stane se polovičním.

Sinclair Lewis

Pokud se rozdělíš o svoje trápení aby bylo poloviční, tak je to  skvělé, protože by jsi se v něm za chvíli utopil. Kolika sebevraždám by mohl zabránit jediný úsměv. ,,Když se na někoho usměješ, můžeš mu navrátit smysl života.´´

Jedna moje kamarádka se takto trápila, mluvila o smrti jako kdyby to nic nebylo. Trápila se kvůli klukovi, který jí opustil a rodiče jí v této těžké situaci taky nepomohly a ještě jí víc trápily. Tak jsem se jí to s kamarádkou pokoušel vymluvit.. Dopadlo to nakonec dobře dotyčná osoba ještě žije.. Kdo ví na koho vůbec dala, jestli na sebe, nebo na nás..Třeba to bylo tím, že jsme se o její trápení rozdělili a trošku jí rozesmáli a přivedli na jiné myšlenky.
Aspoň vidíte kam až takové trápení může zajít..

Humor má moc obrátit každou situaci naruby.

Hospodinu svěř svůj osud, v něho důvěřuj, on sám bude jednat.

Žl 37,5

,,Tím, že něco skončí, zároveň znamená, že něco nového začíná.´´

Čas je taky veliký pomocník s trápením.. Akorát to dlouho trvá.. Můj starší bratr se někdy trápí kvůli jedné holce, která ho sem tam zlobí. Dojde domů a vůbec s ním není rozumná řeč jenom říká:,, Nech mě!´´Už jsme si na to zvykli trvá mu to tak dva tři dny a pak je zase v pohodě. Jenom chce přetrpět tu dlouhou dobu.. Že Nijo?! :D

(doufám, že mě za to nelátneš něčím po hlavě!?!

Ještě mě dneska ráno v buse napadlo, že s trápením to máš jako se hříchem… Když se rozdělíš Pán ti pomůže, a když to v sobě utápíš, tak je to ještě horší.

Použitá literatura: O Vděčnost, O Naději.. a Džemova hlava-to už není literatura!!

 Kenická banda šla..

Po stopách Pavla ..

Byla jednou jedna sobota zrovna to 17.5.2008 a Kenická banda se rozhodla, že pojede na putování „Po stopách Pavla“. Ráno v 7:24 jsme nasedli do autobusu a jeli směrem na Šebetov, kde jsme nabrali ještě Šebeťáky. Potom hurá do Letovic.V autobuse nás kluci krmili zábavnýma historkami a tak nám cesta utíkala velice rychle. Ani jsme se nenadály a už jsme byli v Letovicích. Jelikož jsme měli ještě hromadu času tak kluky (Pavla a Martina) napadlo, že by jsme mohli vystoupit už u železnice a že nás oni provedou po Letovicích a tak jsme souhlasili. Nejprve jsme se podívali na Pavlovu minulou, Martinovu přítomnou a nejspíš Dušanovu budoucí stavebnickou školu. Potom jsme šli parčíkem k zámku, a potom tradááá ke kostelu. Kupodivu jsme tam byli 1. A najednou někoho napadlo, že by jsme mohli vdát Lasičku za jejího dlouholetého přítele Punťu. Lasičce jsme natrhali kytičku fialového šeříku a svatba mohla začít. I svědky měli. Svatba se povedla dali si pusu a mohli vyjít, kde jsme na ně házeli kytičky šeříku. Potom se tam najednou začali objevovat i další členové tohoto putováni. Nejprve Boskováci s panem děkanem Šudomem a kaplanem Blažejem. Potom děcka z Kunštátu s otcem Kavkem a nakonec i pár Letovičáků s jáhnem Bohuslavem. A tak mohlo putování začít. Páni faráři si nás pozvali do kostela a tam nám vysvětlili pár organizačních věcí. Potom jsme se pomodlili a rozdělili do skupinek. Skupinky se od sebe odlišovali barevnými kšiltovkami. Kšiltovky byly modré, červené a zelené. Naše Kenická banda dala přednost modré. Trhli se akorát Mravenec a Neo, kteří šli za zeleným družstvem. Než jsme vyšli na naši dlouhou cestu, tak jsme si ty kšiltovky ještě podepsali a nakreslily na ně stopičky. Konečně jsme mohli vyjít. Nejprve nás vedl jáhen Bohuslav. Asi po 3 km jsme se zastavili a měli 1. úkol, kde jsme měli vyplnit občanský průkaz Pavla za pomoci Bible. Bylo tam jméno, jak byl přezdívaný, rok narození, náboženství do r.35 a od r.35, země původu, atd. Úspěšně jsme ji vyplnili a odevzdali, sice jsme něměli všechno, tak alespoň něco. A tak jsme šli dál a dál a dál a došli jsme do dědinky, která se jmenovala Lazinov a tam nám jáhen Bohuslav přečetl další příběh ze života Pavla. A mohli jsme jít dál. Došli jsme do Křetína, kde jsme měli připravené pití a lízátkaVšichni jsme si také snědli naše svačiny, jakožto oběd a odpočinuly si. Když jsme se najedli tak jsme vyrazili zase dál. Jako další úkol jsme si přečetli něco o Pavlovi a museli jsme jednomu z naší skupinky zavázat oči a odvést ho k dalšímu úkolu. Z naší skupiny to odnesl Tomeš a tak jsme ho vedli a vedli jsme ho velice svědomitě, nezakopl a ani nešlápl do kaluže. Když jsme teda došli k dalšímu úkolu tak jsme Tomeše osvobodili V dalším úkolu jsme měli udělat lodičku pro Pavla (Pavel byl 20 koruna).Lodičku, která bude plavat a nepotopí se a z které Pavel nevypadne. Pavel měl plavat po potoce, který tím lesem tekl a trasu mu připravil otec Kavka. Červeným se to povedlo na poprvé, nám asi tak na potřetí a zeleným až na popáté. Ale zvládli jsme to všichni, to je hlavní. A tak jsme mohli jít dál. Tuto trasu jsme šli do příšerně dlouhého kopce ale nakonec jsme to všichni zvládli a došli jsme do Ústupu. Tam byl připraven další úkol, tentokrát jsme měli vybrat z našeho družstva 4 lidi 2 holky to byla Monika a Lucka. A 2 kluky a to byli Dušan a Tomeš. Měli jsme 2 desky na kterých byly připevněny provazy a na těch deskách jsme se měli přemístit z bodu A do bodu B. Nějak se nám to povedlo, ale 1. jsme nebyli. A tak jsme šli dál. Šli jsme po silnici a došli jsme k takové mini dřevěné rozhledně. Hnedka jsme tam lezli. Bylo nás tam asi 18 a pak jsme zjistili, že na té jedné ploše můžou být jen 4 lidi. No naštěstí jsme nespadlyTam jsme také plnili další úkol osmisměrku ve které vyšlo: „majetek moc a sláva“.Tuto osmisměrku, jsme úspěšně vyplnili a tak jsme se mohli vydat na další cestu. Když jsme došli do Veselice tak jsme si přečetli další příběh a na motivy tohoto příběhu, jsme museli udělat dvojice a faráři nám svázali nohy. Takto jsme museli dojít k farářům a zazpívat jim písničky, po tomto úmorném úkolu nás teda osvobodili. A tak jsme šli naštěstí už po jednotlivcích tentokrát jsme šli dlouho lesem. A pak nakonec byl velikej kopec ale naštěstí dolů. Tak jsme ho nějak zdolali:-D a došli jsme do vesnice Dolní Lhota tam jsme měli poslední úkol. Dostali jsme pozpátku napsaný text a měli jsme z něj vypsat větu na jednu otázku (kterou si už ale nepamatuju). Tento úkol jsme taky zvládli na jedničku. Tady na tomto místě jsme potkali další část našeho Kenickýho sborečku, která se od nás trhla a jela na kole byla to Barča s Vaškem. Tak jsme se s nimi přivítali a teďka jsme už měli ujít jen 2,7 km do Starého Svojanova. Naštěstí jsme i tento kousek úspěšně zvládli. A tak jsme stáli před kostelem ve Starém Svojanově a čekali až se faráři nachystají a může začít mše. Po deseti minutách jsme se dočkali a mše začala. Byla to velice zvláštní mše, protože se tam nezpívalo ale jenom povídalo. A tak jsme se nějak dopovídali až ke konci. A mohlo se jet domů. Nasedli jsme do autobusu. A tradá domů. V autobuse jsme zpívali a povídali a tak cesta rychle utekla. Nakonec jsme dojeli až do Letovic, kde jsme vystoupili. A odtam nás odvezl pan farář jednu část a Ondra Kindermann druhou část naší bandy. Všichni máme na tento puťák ty nejhezčí vzpomínky. A těšíme se na další sice nás bolely nohy, ale to se dalo taky přežít. Turistice zdar:-D

PS: Dohromady jsme ušli 18,7km = 18 700m = 187 000dm = 1 870 000cm = 18 700 000 mm.

Tak a tohle pro vás napsal Mončičáček... to je tak, když jí chytne fantaz...... Zdarec..... Džem

Příběh...

Pardon, že sem házím odkazy ale prostě bez některejch lidí by nebyl blog co je děkuju moc Albi DĚKUJU.... a tady její blog tak sosejte...

Albiiik blog

Kácení Mrakomorovy májky...

Text Džem a oprava chyb Kačis děkuju.. 

Uhořelo štěňátko..

Uhořelo štěňátko..

Nejdřív chytl ocásek

potom všechno ostatní

Štěňátko mělo maminku

Maminka stála vedle

a litovala štěňátka,

 když hořelo,

Potom přišel pejsek

 a uviděl kus masa

Řekl mám hlad

A sežral štěňátko

Uhořelo štěňátko,

velká škoda ho byla

Nejdřív chytl ocásek

Maminka stála opodál

potom si uvědomil

Že je vlastně kanibal..

jenom si tak žvejkal

a tak z toho nemohl..

a tak Pes neviděl co udělat

 a počíhal si na tygra…

A viděl že ho tygr sežere..

psovi to nevadilo

Protože ..

Uhořelo štěňátko

 velká škoda ho byla

Nejdřív chytl ocásek

Vedle stála maminka….

A to je konec..

Majtel textu Pavel Axman.. :D

Prej majtelem není pavel ale někdo jinej 

 Fotoreport Pálení čarodek

exkluzivní fotky..  

Jak palí Kníničáci, Šebeťáci a Vážaňáci čarodky takhle!!!

a ještě exkluzivnější video...  

Naše bezkonkureční čarodejnice... ještě není celá 

Můj sen 

Plní se sny? Ano i mě se už některé sny vyplnily a doufám, že zrovna tenhle o kterém vám trochu napíšu upadne v zapomnění.  Já mám totiž takové divné sny. Ráno(6.května) jsem se probudil a tak jsem si říkal co se mi to vlastně divného zdálo, vám to asi divné nepřijde ale mě to zaujalo ani nevím proč..a ani nevím jak to napsat.

 Džemův sen

Můj divný (smutný) sen začíná u kostela kdy nám, tedy naší speciální partě, která chodí zpívat, brigádničit a poflakovat se, přichází podivná SMS ve které je napsáno, že někdo z našich kamarádů chce skončit se životem. Rozhodne se skočit z nějaké budovy, která je umístěná v Knínicích. Tak jsme naskákali do aut a rozjeli se po Knínicích.

Po chvilce jsme neznámou osobu uviděli (píši neznámou, protože jsem jí neviděl do obličeje) a někteří jí to začali vymlouvat, jenže nikdo neměl odvahu pořádně zasáhnout (ani já). Ale nějaká osoba, která se držela celou dobu blízko mě se nebála jednat a přemluvila mě, že mám jít s ní. Musel to být asi kamarád, kterému jsem bezmezně věřil. Přesto jsem se pozastavil opodál od osoby, která chtěla skočit a nic jsem nevymyslel co by se dalo udělat..A neznámí kamarád  už nehodlal dále čekat, protože viděl jak je život té neznámé osoby cenný.

Rozběhl se a skočil po ní aby jí dostal na zem a nemohla skočit .... Takže to končí docela šťastně.... Tedy s tím kamarádem... Ale později mě napadlo, co když třeba ten můj ,,kamarád´´ byl bůh? Ne ten, který se rozhodl skočit ale ten, který se odvážil zachraňovat. Co by mi chtěl asi říct tím činem, který udělal? Můžete to zkusit vyjádřit v komentářích...Mě napadlo, že mu vlastně záleží na každém z nás. Můj sen pokračoval tím, že jsme se všichni rozešli domů a ,,Kamarád´´ se mě snažil dojet na kole a rozsekal se (prostě sebou škrábl)... Co kdyby to zase něco znamenalo.. Já bych o viděl možná na to, že bůh je taky občas v něčem zranitelný..... sice nevím v čem ale to je detail. A pak jsem viděl něco zakryté nějakou plachtou a máma mě probudila.Je to jenom malý nevýznamný sen?Opravdu nevím proč mi to uvízlo v paměti...

 ČARODKY

Třicátý duben

pro nás neznamenal,

že za pecí zalezlí budem!

Hnedka po dětské mši svaté

tři čarodějnice už tu máte,

naučí vás řemeslo,

které nikdy tolik neneslo!

Čarymůra, Gertruda  i Bludimíra

přichystaly pro vás díla,

která pro přijetí do čarodějnické školy

vás přenese přes veškeré strasti a boly.

Než se do všeho však dáme

klobouk pravý od nich dostáváme,

stáváme se dobrými čaroději,

co umí každému pomoci v jeho beznaději.

Létání na koštěti umí každý,

zafixovali jsme si to v hlavě navždy,

dokonce i 5x dřep a holubičku

zvládl každý na jedničku (a to s koštětem mezi nohama!)

Každé čarodějnici se stává,

že se její kocour často zaběhává,

potom nic jiného nezbývá

než, že se farním hřištěm ozývá:

„Kočičko milá, kde jsi?“

„Mňau! Najdi, čaroději, mě si!“

(=Romeo a Julie,

oblíbená hra to je.

Místo Romea je tu čaroděj,

Julie v kočku se stává a to je celý děj.)

Znáti musíte zaklínadlo,

aby všechno dobře klaplo,

odměnu si vykouzlíte

až se všemu naučíte.

Teď ale nastává boj na život a na smrť!

Koho chytnou zlí čarodějové, je v tu rámu napadrť!

Dobré ale čarodějnické učně máme,

zachránili si život svůj i svojí mámě.

Lektvar posledním úkolem uvařiti bylo,

podařilo se tak velké dílo!

Z nasbíraných fáborku

pověšených na dvorku

lektvar to byl náramný

neidentifikovatelné barvy J

Copak to na nás Gertruda kuje,

že pouze pod dekou zaklínadlo funguje?

No dobrá, když si tak máme odměnu vykouzlit,

zalezem pod deku a zakřičíme náš slavný hit:

„Čáry máry,

láry fáry,

holala, tralala,

bumtarata

 - BUM!

Kvi kvi,

kva kva,

kvo a kvu, VŠICHNI CHCEME ODMĚNU!“

Gertruda a spol

během toho už přeletěly světa půl.

Vysloužená odměna

žádné z dětí neminula,

hodný pan kaplan Blažej,

přidal každému, co měl,

naše zoubky to sice zkazí,

zubní kartáček to ale spraví.

Rodičové na své děti už čekají

s dozlatova opečeným buřtem na každého mávají.

Osmá zvoní na věži,

nechce se, ale domů se běží,

odvážní tu zůstanou,

hlídají zlou čarodku upálenou.

Hoří už Jáchymovo tričko,

kopačák, co dával góly, chytne už zakratičko.

I ofinka pracně dělaná

nevydrží do rána.

K zamračené obloze

Pavlova árie se nese.

Sem tak zahřmí, zablýskne se,

strašidelného ducha k nám to vnese,

nikdo se však nebojíme,

písněmi zlo odpudíme.

Slunce Kristovy lásky svítí v nás,

z dálky k nám promlouvá postýlek hlas.

Pro vás napsala Lada...